Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání - nechci stát na okraji

Hudební výchova dává žákům příležitost, aby se projevovali a respektovali svou přirozenou potřebu setkávání s hudbou. Tuto potřebu předmět podněcuje, rozvíjí a kultivuje ji s širším záměrem obohacovat jejich estetické vnímání a prožívání světa. Hudební výchova vede žáka prostřednictvím vokálnch, instrumentálních, hudebních pohybových a poslechových činností k porozumění hudebního umění a hudbě, k jejímu aktivnímu vnímání a využívání jako svébytného prostředku komunikace. Hudební činnosti jako činnosti vzájemně se propojující, ovlivňující a doplňující rozvíjení ve svém komplexu celkovou osobnost žáka, především však vedou k rozvoji jeho hudebnosti – jeho hudebních schopností, jež se následně projevují individuálními hudebními dovednostmi – sluchovými, rytmickými, pěveckými, intonačními, instrumentálními, hudebně pohybovými, hudebně tvořivými a poslechovými.
Vokální činnosti – práce s hlasem, při níž dochází ke kultivaci pěveckého i mluvního projevu
Instrumentální činnosti – hra na hudební nástroje a jejich využití při hudební reprodukci a produkci
Hudebně pohybové činnosti – ztvárňování hudby a reagováním na ni pomocí pohybu, tance a gest ( pantomima)
Poslechové činnosti – aktivní vnímání znějící hudby, při níž žák poznává hudbu ve všech jejich žánrových , stylových i funkčních podobách, učí se hudbu analyzovat a interpretovat.
Podle možností jsou organizovány návštěvy hudebních představení a koncertů.

Do vzdělávacího obsahu předmětu Hudební výchova jsou na 2.stupni zařazena průřezová témata :
Osobnostní a sociální výchova,Multikulturní výchova, Mediální výchova a Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech.

Vyučovací předmět je realizován v 1. - 9.ročníku v rozsahu 1 hodiny týdně.

V rámci tohoto předmětu jsou naplňovány tyto VÝCHOVNÉ A VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE:

Kompetence k učení
-naučit žáky operovat s obecně užívanými termíny, uvádět věci do souvislostí, propojovat do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí, na základě toho si vytvářet kompexnější pohled na společenské a sociokulturní jevy
-vést žáky k posouzení vlastního pokroku a určit překážky či problémy bránící učení

Kompetence k řešení problémů
-vést žáky k využívání získaných vědomostí a dovednostií k objevování různých variant řešení problémů
-naučit žáky samostatně řešit problémy, volit vhodné způsoby řešení
-vést žáky ke kritickému myšlení

Kompetence komunikativní
-podporovat u žáků formulování a vyjadřování svých myšlenek a názorů
-vést žáky k naslouchání promluv druhých lidí, vhodně na ně reagovat
-naučit žáky porozumět různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků

Kompetence sociální a interpersonální
-vést žáky k účinné spolupráci ve skupině, pozitivně ovlivňovat kvalitu společné práce
-vést žáky k utváření příjemné atmosféry v týmu

Kompetence občanské
-vést žáky k respektování, ochraně a ocenění našich tradic a kulturního i historického dědictví
-podporovat pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost
-vést žáky aktivně se zapojovat do kulturního dění

Kompetence pracovní
-naučit žáky využívat znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje

cvičení smyslového vnímání, pozornosti a soustředění; cvičení dovedností zapamatování, řešení problémů; dovednosti pro učení a studium vzájemné poznávání se ve skupině/třídě; rozvoj pozornosti vůči odlišnostem a hledání výhod v odlišnostech; chyby při poznávání lidí já jako zdroj informací o sobě; druzí jako zdroj informací o mně; moje tělo, moje psychika (temperament, postoje, hodnoty); co o sobě vím a co ne; jak se promítá mé já v mém chování; můj vztah ke mně samé/mu; moje učení; moje vztahy k druhým lidem rodinné příběhy, zážitky a zkušenosti z Evropy a světa; místa, události a artefakty blízkého okolního prostředí mající původ či vztah k Evropě a světu; naši sousedé v Evropě; život dětí v jiných zemích; lidová slovesnost, zvyky a tradice národů Evropy jedinečnost každého člověka a jeho individuální zvláštnosti; člověk jako nedílná jednota tělesné i duševní stránky, ale i jako součást etnika; poznávání vlastního kulturního zakotvení a respektování zvláštností různých etnik (zejména cizinci nebo příslušníci etnik žijící v místě školy); základní problémy sociokulturních rozdílů v České republice a v Evropě právo všech lidí žít společně a podílet se na spolupráci; udržovat tolerantní vztahy a rozvíjet spolupráci, ať patří k jakékoli kulturní, sociální, náboženské, zájmové nebo generační skupině; vztahy mezi kulturami - vedou nejen ke vzájemnému obohacování různých kultur, ale i ke konfliktům vyplývajícím z rozdílnosti kultur; předsudky a vžité stereotypy - jak mohou vést k diskriminaci; důležitost integrace jedince v rodinných, vrstevnických a profesních vztazích; uplatňování principu slušného chování - základní morální normy; význam kvality mezilidských vztahů pro harmonický rozvoj osobnosti; tolerance, empatie, představa ocitnutí se v roli druhého; lidská solidarita, pomoc při zapojování žáků jiné kultury do kolektivu třídy pěstování kritického přístupu ke zpravodajství a reklamě; rozlišování zábavních („bulvárních“) prvků ve sdělení od informativních a společensky významných; hodnotící prvky ve sdělení (výběr slov a záběrů); hledání rozdílu mezi informativním, zábavním a reklamním sdělením; chápání podstaty mediálního sdělení, objasňování jeho cílů a pravidel; identifikování základních orientačních prvků v textu organizace a postavení médií ve společnosti; faktory ovlivňující média, interpretace vlivů působících na jejich chování; způsoby financování médií a jejich dopady; vliv médií na každodenní život, společnost, politický život a kulturu z hlediska současné i historické perspektivy; role médií v každodenním životě jednotlivce, vliv médií na uspořádání dne, na rejstřík konverzačních témat, na postoje a chování; role médií v politickém životě (předvolební kampaně a jejich význam); vliv médií na kulturu (role filmu a televize v životě jednotlivce, rodiny, společnosti) ; role médií v politických změnách