Chlebákov

Členové literárního semináře se inspirovali knihou Dagmar Urbánkové Chlebová Lhota a vytvořili si vlastní chlebový svět. Naše městečko se jmenuje Chlebákov a celé vzniklo z pečiva a chlebové střídy. Krájeli jsme, vykrajovali a modelovali malé i velké  chlebáky, kteří žijí v rodinných bochánech nebo patrových bageťácích. 

Společně jsme také začali psát kroniku Chlebákova, která popisuje každodenní život v tomto voňavém chlebovém městě. Malou ukázku přikládáme spolu s fotografiemi z našeho vypečeného města.

Kronika města Chlebákova

Kdysi dávno, když chléb byl vzácnější než zlato, vznikl Chlebákov. Městečko to bylo tak malé, že by se do pecna chleba vešlo. Ale bylo v něm všechno, co k životu o dvou kůrkách potřebujete.

Pekárnice, kde se rodili malí chlebáci. Škola Pečivárna, kde se chlebáci učili upéct ty nejkřupavější televize, pohovky, záchodky, umyvadla, postele, zkrátka všechno, co k nakynutému životu potřebovali.

Bydleli v pohodlných několikapatrových bageťácích, ti movitější potom v pořádných bochanech. K pohodlnému bydlení jim opravdu nic nechybělo. Co potřebovali, objednali si ve firmě XXXRohl.

Okolí kynutých domů zdobily zahrádky s ovocnými stromy a záhonky

Křtiny malých chlebánků i pohřby starých chlebounů se odehrávaly v kostele svatého Chlebovníka.  Ztvrdlí chlebáci byli pohřbíváni na hřbitově poblíž kostela.  Hroby zdobily perníkové květy.

V Chlebákově nechyběli ani domácí kynutí mazlíčci či vypečená hospodářská zvířata. Kravka Cereálka byla oblíbeným maskotem všech Chlebákovských vypečených akcí.

Za horkých dnů, kdy kůrka chlebáků pomalu vysychala, se rádi smočili v řece Kváskovce, která jejich těstová těla znovu osvěžila. Oblíbenou letní zábavou byla plavba po řece na parníku Drožďáku.

Rodina Rohlíčkovic bydlela v krásném chlebovém bochanu s obzvlášťě vypečenou kůrkou. Podle tvrdosti pan Rohlíčka lze odhadnout, že mu byly minimálně čtyři týdny. Jeho manželka měla tělo o poznání měkčí, byla to ještě mladá bagetka se světlou pletí.

(Petra Rohuschová a členové Literárního semináře)